Po dvouhodinovém spánku jsem se chystal na první turnaj. Od začátku jsem si říkal, že tento turnaj budu hrát balík, který si budu chtít vzít na poslední den turnaje, takže jsem to bral jako takový testing. Na turnaj se nás sešlo myslím 12 a hrálo se 5 kol. Turnaj samotný začal se zpožděním, protože hráči z UK dorazili až před 12:00 a čekalo se na ně. Jako svůj deck jsem se rozhodl vzít upravený DS9 Earth (DS9 postavy hrané na Zemi viz karta) s TT (dilemata založené Tragic Turn) dilemma pilem.

Na první kolo jsem dostal:
Enrico Evink. Holanďan. Známe se dobře díky častým výměnám, takže jsme si potřásli rukama a šli jsme rovnou hrát. Vcelku si tu hru už moc nevybavuji. Jenom vím, že mě drtil a hrál borgy. Dařilo se mu rychle procházet můj dilemma pile pomocí karet jako Asscertain nebo Adapt. Nicméně i já jsem byl tradičně velmi rychlý a dostal jsem se do situace, kdy jsem měl proti sobě Gomtuu a měl přesně 32 integrity..kdybych měl o jedna víc, vyhrál bych. Takhle jsem byl stopped a on vyhrál. Nicméně to nebylo naposledy, co se ode mě odklonilo štěstí.
Druhé kolo:
Nick Yankovec. Ohh, ano… náš NickYank. Ten, který se tak posmíval ČR na TJ.net. Musím říct, že když jsem ho viděl poprvé, tak jsem si říkal. "Proboha, kdo to je?" Nick je člověk, který má podle mě tak 30-35 let, už lehce šedivé vlasy, postava zavalitá, okolo 100 Kg při cca 180 cm. Pozdravili jsme se a chvíli si povídali. Musím říct, že během chvíle jsem měl pocit, že je to snad můj nejlepší kamarád. Nicméně jsem měl pořád v hlavě jeho pár peprných slov na naši adresu, takže sem ho MUSEL porazit. Vyrukoval na mě s deckem, který jsem do té chvíle neviděl. Androidi na Terok Noru s pár N/A a dominionem. Velmi silný deck, který se špatně zastavoval, ale destaff (odstranění lidí na lodi tak, že loď se nedala nastafovat a nešlo s ní díky málo lidem létat) se mi podařil, takže jsem nakonec ani nemusel pospíchat a vyhrál jsem. Bylo na něm vidět, že po té hře si uvědomil, že opravdu asi nejsem taková lama a že hrát umíme u i nás v ČR, takže se od té chvíle hodně změnil. Začal být přátelský a často jsme si vyměňovali názory na balíky a strategie.
Další tři hry si bohužel už přesně nevybavuji, ale vyhrál jsem je. Jenom z poslední si pamatuji, že jsem hrál s Willem Hoskinem a že jsem jeho Dominion snadno porazil.
Celkový součet z turnaje byl tedy 4-1. Nicméně bohužel díky špatným pomocným bodům jsem skončil na 3. místě. Na 1. místě skončil Enrico Evink, který mě porazil (4-1 měl také), 2. místo Will Hoskin a já. Škoda jen, ze Seven of Nine Promo foil byla jenom pro vítěze. Náhodně vybraný Ir pak vyhrál T’Pol Foil. A na mě zbylo několik karet z SNW a pár foilů z SNW a DATA promo foil.

Snažil jsem se po špatné zkušenosti z minulé noci spát více, nicméně se mi podařilo naspat jenom 4 hodiny a po ránu jsem byl opět jako guma vymaštěný. Po snídani v hotelu, kde mě mimo jiné velmi naštvali, když mi pořád brali velkou láhev s pitím ze stolu, jsem si to namířil přímo na místo turnaje. Cestou jsem si stále říkal, jestli ty změny, které jsem musel po těžkém prvním turnaji udělat, jsou dobré. První věcí, kterou jsem změnil v DS9 decku, který jsem si nakonec vzal místo Klingonů bylo to, že jsem vyměnil všechny dilema karty, které se opakovaly. Nepotřebné jsem se snažil nahradit podobnými kousky jenom proto, abych mohl lépe čelit Borgům. Hodně jsem se začal bát Adaptu. Ještě jsem se stihl pozdravit s Nickem a šlo se na věc. První kolo si bohužel vůbec nepamatuji. Jenom to, že jsem skončil asi po 20 minutách. Nicméně druhé kolo bylo úplně jiné. Jméno hráče si bohužel nevybavuji, ale byl z Vídně a hrál bajoran RATS deck. A hrál ho velmi dobře. Když nás napárovali, tak jsem už věděl, do čeho jdu, protože seděl hru před tím vedle mě. Před hrou samotnou jsem se snažil nemyslet na nic jiného, než na to, jak porazit téměř neporazitelný deck. Věděl jsem, že ho neporazím tím, že bych byl rychlejší. Musel jsem na to jinak. Měl jsem štěstí, že jsem během dvou kol dostal do hry Sloana a O’Briena, kteří dokáží divy proti RATS deckům. Nicméně v jeho třetím kole to přišlo. Baraka na mojí misi, díky Deploy the Fleet 5 bodu, resp 15 a 3x AWC a milion counteru (bodíky na přihlašování). Takže hrál za 25 v tom kole. Umíte si představit, jak jsem se asi cítil, když měl na stole najednou všechno a skoro žádný balík. Nicméně se bál ještě plnit. Během svého kola jsem mu Sloanem zničil Tampering a Eddingtonem vrátil Bareila na ruku. A zároveň plnil se šesti. Měl dilemma pile postavený na In Training a HARSH + mass killers (dilemata, jež zajistí moře mrtvích lidí :-) ), což DS9 prochází vcelku jistě. Tedy až na výjimky, které měly přijít. Kola ubíhaly a mě se dařilo ho pomocí Machinací a dilemma pilu držet na misi a postupně ničit eventy a plnit u toho. Musím říct, ze jsem dlouho nezahrál tak bravůrně jako teď. Často udělám během hry jednu malou chybu, ale tentokrát jsem se vyvaroval chyb a zahrál to tak, že turnajový rozhodčí a i přihlížející hráči kroutili hlavou. Dohrál jsem sice tak tak v čase a vyhrál, ale takhle těžkou hru jsem hoodně dlouho nehrál. Myslím, že se vyrovnala té hře, kdy jsem hrál s Petrem (Petr Šilha, jeden z výborných hráčů v ČR). Díky bohu že neměl žádné ničení eventů ani podporu dilemma pilu. Jinak bych asi neměl šanci vyhrát nebo bych to asi nestihl v čase. Třetí kolo jsem dostal za soupeře: Tony Gammell z Irska. Musím říct, že toto byla také velmi dobrá hra, ale měl jsem v ní smůlu. On měl strašně silnou ruku na začátku, jak mi později říkal. Během tři kol měl 15 bodů a tedy proběhly 2x AWC a měl šíleně moc postav a ještě k tomu začínal, takže jsem musel hodně dotahovat. Ale nakonec jsem ho skoro měl. Prohrál jsem jenom díky tomu, že začínal. Pod poslední misí jsem měl 4 overcomy (prošlá dilemata umístěná pod misí) a to bych dal s pěti. Nicméně Tonymu se hra natolik líbila, že o ni básnil ještě další den ?. Ale po pravdě, byla to dobrá hra. Škoda jenom, že měl takové štěstí a lízal tak dobře. Ale jinak měl také silný deck. Hrál to tak, že díky Baranovi z 10TH Ann dostal do hry 2x Thought maker a bral šíleně moc dilemat a moc mě masil přes Secret Identity a Counter Program a podobně. Čtvrté kolo si přesně nevybavuji, nicméně jsem ho vyhrál a skončil jsem na 2. místě s 3-1 výsledkem, což mělo za následek i pochvalu od Nicka a dalších hráčů z UK včetně Johannese Klarhausera. Jako cenu jsem dostal opět Data foilového Promo a několik foilů a Rare karet z SNW. Už jsem si začínal říkat, že jsem nemusel kupovat žádné krabice, že bych si mohl vystačit jenom s tím, co jsem vyhrál na místě.

Tak den D nastal. Na tento den jsem se připravoval několik měsíců a všechnu sílu soustředil na tento den. Dokonce se mi poštěstilo i to, že jsem spal už celých 6 hodin v kuse. Ale díky předchozím spánkovým deficitům jsem byl zase po ránu vymaštěnej. Na snídani mě opět vytočila agilní servírka s lahví od pití a snad jedinou ranní vzpruhou bylo to, že na každém kroku byl Gay nebo lesbička. Oni tam měli totiž nějaký festival, takže jich byl plný hotel a musím říct, že nejen náš, ale snad všechny hotely po městě byly plné těchto tvorů, často velmi vtipně vypadajících. Ale asi nejvíce mě zaujmula žena, která jasně před časem byla mužem. To jsem fakt už nevydržel a začal jsem se se sestrou smát. To opravdu nešlo. Ta osoba měla sice prsa a dlouhý vlasy, ale ten ksicht byl taaaaaak moc mužský, že to nešlo snad ani s nadhledem brát jako částečně ženský obličej. Nicméně turnaj na mě čekal a musel jsem vyrazit. Na místě mě uvítalo šílené vedro, protože nějak záhadně přestala pracovat klimatizace a za okny se schylovalo k 30 stupňovém vedru. Nicméně jsem si udělal deck list (soupis karet, se kterými se ten den hraje) svého DS9 Earth decku a šel jsem na věc.
Na první kolo jsem dostal starého známého Tobyase Rausmana, kterého jsem porazil 2x vloni v Essenu. Jeho rasou byli Borgové a hned od začátku se schylovalo k šíleným potížím. Vše začalo neuvěřitelně špatnou rukou na začátku a špatným lízáním karet. Měl jsem na ruce spoustu stejných karet jako lodě nebo eventy a postavy. A na stole jenom drahé postavy. Ani s dilemma pilem jsem to neměl lehké. Na planetu jsem si lízal vesmíry nebo nepoužitelné duální a TT mi šly do consumu. Můžu říct, že to byla hra jako ze zlého snu. A přitom jsem věděl, že ten kluk při vší úctě, nemá deck, který by mě měl porazit. A přesto jsem umíral. Nechodili mi biologie, takže 2x killed přes Triage… žádný Escape celou hru. Pořád jsem si říkal, že to je jenom špatný sen a že se teď probudím, protože takovouhle smůlu jsem přece nemohl mít. Během hry jsem si vybavoval hry, kdy se mi to podobně s prominutím "sralo!!". Ani hra s Jirkou Burdou (druhý nejlepší hráč v ČR) na MS ČR 04 v prosinci, kdy jsem si lízl loď v 6. kole, nebyla tak špatná oproti téhle. Nicméně se mi podařilo splnit dvě mise, ale na více jsem neměl a musel jsem se sklonit před ním a strpět porážku.
Takže nejdůležitější den začal šíleně špatně. Ani jeho chyby mi nepomohly k tomu, abych ho porazil. Nedokázal jsem totiž zlomit vlastní smůlu. Plný rozčarování jsem se odebral do odlehlých místností hotelu. Musím říct, že jsem si dlouho tak nezanadával. Byl jsem na sebe naštvaný a zároveň smutný, protože to nebyla ani tak moje vina. Nějakým záhadným způsobem mě umíchal. Před turnajem jsem si říkal, že při pěti kolech, které mě čekaly, by mi mělo stačit 4-1, ale ne méně. 3-2 by mě tam už nedostalo. Takže můj plán dostal obrovské trhliny. Věděl jsem, že už nemám opravu. Svůj deck jsem nazval ALL or Nothing, což znamená Vše nebo Nic. A toto moto se pro tu chvíli stalo pro mě vším. Věděl jsem, že šance tu pořád je. A chtěl jsem se o ni poprat.
A taky jsem to udělal. Vrátil jsem se do turnaje a vyhrál tři hry po sobě a mimo jiné jsem porazil i Enrico Evinka, který hrál opět Borgy, ale prohru z pátku jsem mu vrátil se vším všudy. Díky mému TT jsem mu udělal 6 killů během jednoho kola a bylo po hře. Do konce hry prakticky stihl akorát nastaffovat loď a snad ani nesplnil misi.
Před poslední hrou jsem měl asi 20 minut na relaxaci, nicméně jsem věděl, kdo mě čeká. A to buď RATS Baraka deck, která jsem porazil nebo Christian Pulsfort. Hráč, kterého se bojí i John Corbett, kluk, který je postrachem Evropy i světa. Ten nejtěžší soupeř stál mezi mnou a finálovou čtyřkou.
Když byste potkali Chrise nebo jeho bratra Wolframa, asi by jste si řekli, že jsou postižení, retardovaní a nesvéprávní. Jejich vzhled, zvláště pak Wolframa, byl se dal vystihnout ošklivým slovem "jedličkáři". Ale je to tak. Říkal jsem, si "Proboha, jak je to možný, že mají tolik bodů a vyhrávají" a pak jsem si uvědomil, že často lidé, kteří jsou nějak postižení, mají zase jiné nadprůměrné vlastnosti. Vzpomněl jsem si na film Rainman a řekl si, ze vzhled zkresluje.
Během losovaní jsem si pral Chrise, protože jsem si věřil, že ho porazím. Říkal jsem si, že mám daleko větší šance vyhrát nad ním, než nad BARAKA RATS deckem. A skutečně, mé malé přání se vyplnilo. Ale tím pro mě začalo peklo se vším všudy.
5. kolo MS Evropy Chris Pulsfort… podle mnohých jeden ze 3 nejlepších hráčů na světě…
Už to, že hrál Borgy, mě trošku vykolejilo, protože jsem si byl vědom, kudy a jak má asi postavený deck. Tudíž jsem se snažil nedat mu výhodu.
Měl jsem výhodu začátku, která byla strašně důležitá. Dostal jsem na stůl spoustu dobrých postav, ale měl jsem malou smůlu. Zahrál jsem Lenaru Kahn a ze 4 karet jsem musel dát na spod balíku 2x Kirka. A Sarina Douglas nikde. Věřte, že jsem si říkal v duchu kua kua kua, když jsem ve 4. kole viděl harsh condition.
On hrál velmi silný deck, který měl Alfa mise a Annexation drony. Diky You're Always Been My Favourite dostal Annex drona a AWC do hry a pak Unyeilding velmi rychle do hry a dokázal tím soupeře porážet během šesti kol. Ale ne LÁĎU. Ten se nedal. Sloan si podal Unyeilding a naše šance byly najednou vyrovnané. Nicméně během hry se ukázalo, jakou paměť má. Postupem času jsem si všiml, že on ty karty nezná nazpaměť, on si je pamatuje, když je zahrajete. Podle mě má fotografickou paměť. Takže najednou to nebyl souboj jenom s dobrým hráčem, ale byl to souboj proti člověku robotovi, který ví přesně, co máte na stole. Během hry jsem na něj zkoušel různé věci. Od plnění s málo lidmi a na dva pokusy až na velký devítičlenné týmy. A zároveň jsem z něho nespouštěl oči. Snažil jsem se najít jakoukoliv slabinu na něm. Nicméně postupem času jsem si začal uvědomovat, že nemá skoro žádnou slabinu. Dokázal mě zastavit snad vším. Měl sice štěstí, často na random selekci, jako např. s dilematem Racial Tension, ale jinak uměl skvěle číst hru. I přes to, že jsme hráli 13 kol, ano 13, tak dlouho jsem se držel, nebyl jsem schopný ho porazit. Zabíjel jsem ho po 4, ale on mě zastavil 1-2 dilemmatama velké týmy. Nakonec se mu podařilo splnit poslední misi jenom přes to, že mě došly dilemma karty. Ano, slyšíte správně. Poprvé se mi to stalo. On neměl deck, já v něm pár karet a v dilemma pilu 0. Prohrál jsem o kolo. O jedno hloupé kolo, měl jsem totiž na misi konečně 5 overcomů, takže bych misi splnil hned. 13 kol ale byl slušný výsledek. Jenomže jsem byl strašně smutný. Udělal jsem opravdu maximum, jsem si říkal… Co šlo udělat jinak... věděl jsem, ze finále je pryč a že nemám šanci. Ale o to bylo větší moje překvapení, když další hráči prohráli a já se dostal rázem na postupové 4. místo. Jako jediný s 3-2, takže nakonec přece, s malým štěstím, jsem se tam dostal. Byl jsem v top 4 a čekal mě zápas s 1. z turnaje, což nebyl nikdo jiný, než neporažený Chris Pulsfort. Takže odplata, jsem si říkal. A ta měla přijít se vším všudy.
Mezi poslední hrou turnaje a semifinálem jsem měl cca 30 minut pauzu, kdy jsem prošel deckcheckem (kontrola balíku podle sepsaného decklistu), zašel si dát pití s klukama z UK a Irska, kteří mě pozvali a během toho jsem se jim svěřil s dojmy ze hry. Nick mi říkal, že je k poražení jenom tehdy, když mu dáš pocit toho, ze vyhrává. Musí tě podcenit. Musí si být jistý, že už vyhrál. Jenom pak jsem měl šanci vyhrát. Několik posledních minut jsem strávil sám zase v té místnosti jako po první hře a říkal si, jak a co budu hrát. Věděl jsem, že ta hra s ním byla těsná, ale že teď už oba víme do čeho jdeme. Díky jeho paměti jsem věděl, že má stoprocentní přehled o mém decku. Jak tedy porazit stroj? Kde má slabiny... první hru jsem hrál stylem risk, ale ne úplně za každou cenu. Snažil jsem se myslet i na obranu a hrál Machinace a defenzivní karty, ale teď jsem si říkal, že ho zkusím zaskočit rychlostí, že budu riskovat, že už nemám co ztratit. Hrát s ním otevřenou hru jako tu první by byla sebevražda. ALL or nothing - vše nebo nic, to jsem měl opět v hlavě.
V poslední TOP 4 byli tři Němci a já, takže Britové a spol. fandili mě a skoro všichni se i koukali na souboj můj s Chrisem. Druhé semifinále bylo prý takové nezáživné. Ale to mé, to by mělo vejít prý do historie.
Díky mnou tak milovanému losovaní sudá lichá, jsem opět začal. Na stůl jsem dostal rychle loď a postavu. V dalších kolech přišli Sloan a jiní a ve 4. kole jsem naběhl plnit. A stalo se přesně to, co říkal Nick. Podcenil mě. Byl si příliš sebejistý tím, že nemůže prohrát. To byla jeho slabina. V tu chvíli jsem ji poznal. Obě dilemma karty jsem proběhl a Escapem zachránil Sloana a splnil misi za 35 bodů. Se šesti jsem se pokusil jít plnit hned druhou misi. Ale tento moment si budu asi vyčítat dlouho. Během první hry jsem měl představu o jeho kartách, ale to, co na mě přišlo, jsem nečekal. Z ničeho nic přiběhl Whisper, který mě destafoval a zabil 3 lidi. Escape mi zachránil sice Sloana, ale v tu chvíli jsem si říkal, že jsem ho měl obětovat na té první misi. Pro většinu lidí by hra byla u konce a mysleli si to i diváci, proto v houfu odešli. Ale to nejlepší mělo teprve přijít. Podařilo se mi to samé udělat jemu. Na planetě dostal sice šílený "výkrm" (strašně moc dilemat pod misi), ale tak tak uřídil loď a dvě kola hledal nový lidi na plnění. Během té doby já zahrál druhou loď a lidi a sesbíral zbytky lidí a plnil planetu. A opět, podcenil mě… zahrál nějaký dvě trdýlka a já to prošel a měl jsem najednou 2 mise a 70 bodů a on nula. V tu chvíli jsem si říkal, že už ho mám. Že to musí vyjít. On sice dokázal slnit misi v dalším kole a měl 35 bodů, ale já měl už před sebou space a na stole 2x Machinace. Takže jsem zahrál další loď a pár karet nalízal a šel plnit. Zahrál pár karet, něco zastavil, ale 5 prošlo dál. Měl štěstí, že stopl navigaci a já nemohl splnit misi Investigate Destruction přes Cunning, ale musel jsem na integritu. A věřte nebo ne. Měl jsem skilly, ale integrity 25. Resp 23, ale Goval byl v týmu a ja měl event na ruce, takže 25… jak malý kousíček mi chyběl a měl bych ho. On ve svém kole rozplnil další panetu a dostal opět pár mrtvých, ale díky AWC měl rychle nové lidi na stole. Já jsem se ve svém kole vrátil pro nové lidi a šel plnit věřte mi, že se opět stalo to, co bych nazval noční můrou. Blbá hloupá Infekce mě zabila 3 lidí tak hloupě, že jsem neměl zase na Staff. Říkal jsem si, "nééééé,!!!! proč já?" vítězství bylo tak blízko. Ale on nemohl vybrat aspoň jednu ze 3 postav bez startu. Musel se trefit do samých se staff hvězdou. On se nicméně dál snažil rychle splnit misi, ale moje Machinace ho držely pořád na misi. Za to já jsem se rychle prolízával k postavám. To se mi podařilo až ve druhém kole od Infekce, ale díky Machinacím jsme byli pořád na stejným bodě. Takže jsem doletěl s lodí a šel plnit s osmi. Zahrál na mě jeden nebo dva hloupý stopy a pak Gomtuu. Věřte mi, že když jsem to počítal, tak už sem se viděl ve finále. Ale zase i s Govalem jsem měl 32. "NEEEEEEEEEEEEEEEE!" jsem si říkal, to snad ne. To není možný. Takovou smůlu mít nemůžu. Ale měl jsem ji. On ve svém kole splnil konečně misi a díky novému SNW Observation dronovi si vrátil karty do decku už po první misi, takže měl na ruce už v tu chvíli, kdy splnil druhou misi, spoustu Adaptu a i Unyeilding na stole a šel s 9 na space. Věděl jsem, že bude vše nebo nic, že ho musím zastavit za každou cenu. Ale díky velkým consumum sem si líznul jenom 3 použitelný dilemma karty. Ostatní sem měl už jako prošlé, tudíž mi hrozil Adapt. Zahrál jsem kombo. Stop Treachery, stop Leader a Personal duty. Tyto stopy nemohl vypreventovat (zabránit jim pomocí svých karet na ruce) a říkal jsem si, že to nedá. A když jo, tak by mu nevyšel Cunning na misi. Vše šlo hladce až na jednu věc. A to The First of Many. Za celé v tu chvíli už dvě hry ho nezahrál a já ho ani neviděl projít, ale najednou na mě kouká a královna prošla. Umíte si představit, jak jsem se cítil. To kombo by ho jinak stoplo celého a neměl by na splnění. A i kdyby to odcheatoval (nahradil některé potřebné skilly) přes Asscertain, tak by pak prošel s 5 dronama a to by nedal Cunning 37. Bylo to spočítané. Až na jednu kartu. A ta karta mi prohrála hru. Opět kolo před tím, než jsem vyhrál. Ale musím říct, že to byla HRA se vším, co k tomu patří. 2x sem už byl odepsaný a přesto jsem byl strašně blízko vítězství. Mít o event více, byl jsem ve finále. Sam Chris po hře říkal, že s ním ještě takhle nikdo nikdy nehrál. I přes jeho lámanou angličtinu jsem pochopil, ze dlouho nehrál takovouhle hru a že jsem po právu tam v rating listu, kde jsem.
Takže kolekce 5 proher s Borgama během 3 turnajů a finálová čtyřka byla kompletní. Nezůstalo mi nic jiného než Seven of Nine SNW Foil a pár karet navíc, ale strašně tísnivý pocit z toho, že jsem ho měl 2x na lopatkách. Z toho v té druhé hře více než na lopatkách. Když jsem se pak díval na finále, tak jsem viděl, jak ostatní přejel a ani nemrkl. Takže byla tedy pravda, ze našemu souboji by spíše patřilo finále než semifinále. Ti, co zůstali, říkali, že to byla super hra a že oba jsem dobří hráči, ale co si vezmete z toho, že vám někdo poplácá po rameni. Možná dobrý pocit, který si v tom v budoucnu najdete, ale v tu chvíli jsem o ničem podobném ani neuvažoval. Takže mé účinkování na MS Evropy bylo u konce. Sice před turnajem bych bral 4. místo, ale teď jsem si říkal, že je to málo. Samotné mistrovství mi dalo spoustu nových nápadů na balíky, stejně jako tak jsem poznal spoustu nových lidí, ale hlavně to byla zkušenost, která se jednou může zhodnotit.

Omlouvám se, že jsem udělal takový report, že je tak moc dlouhý a popisný, ale zažil jsem toho tam tolik, že to chtělo ven a snad jste si to přečetli celé, protože jsou to skoro 3 hodiny, co jsem začal.
Takže summary. Jsem strašně moc unavený, protože jestli jsem od středy naspal dohromady aspoň 16 hodin, tak je to moc. Nepočítám noc z neděle na pondělí. Ale i tak je to šíleně malé číslo. Myslím si, že jsem ostudu neudělal, ale měl jsem navíc. Jenom mi chybělo více štěstí. Ale skilly na to byly. Takže je to i motivace pro vás. Teď aspoň máme poměření. Teď víme, že se můžeme rovnat a hrát se všemi. I s Corbettem, který je podle Nicka opravdu hooodně dobrý hráč. Díky všem, co mi drželi palce a fandili a snad v budoucnu mě někdo z vás nahradí a udělá ještě větší díru do světa než sem (ne)udělal já.

---

© Vladimír "Vlasopes" Vrbata 2005

---